Modré světlo o vlnové délce 380–500 nm je pro sítnici nejnebezpečnější částí viditelného spektra.
Při krátkodobém vystavení vysoké intenzitě modrého světla dochází k absorpci fotonů, což vede k produkci reaktivních forem kyslíku (ROS) a volných radikálů. Tyto molekuly jsou vysoce reaktivní a mohou poškozovat buněčné struktury, včetně proteinů, lipidů a DNA. Důsledkem tohoto poškození je oslabení buněčné funkce, což může vést k předčasnému stárnutí buněk a jejich apoptóze, tedy programované buněčné smrti. Kontrolované studie provedené na primátech, které mají strukturálně podobné oči jako lidé, ukázaly, že při snížené úrovni makulárních pigmentů, které přirozeně filtrují modré světlo a neutralizují volné radikály, se první známky věkem podmíněné makulární degenerace (AMD) mohou objevit již v polovině běžného věku, což odpovídá přibližně 35 letům u lidí (namísto typického věku 65+ let). Tato zjištění podtrhují, jak důležité je chránit sítnici před nadměrným vystavením modrému světlu, protože jeho kumulativní účinky mohou vést k časnému rozvoji AMD, což je hlavní příčina ztráty zraku u starších dospělých.
